Fascinující historie vůní | Kosmetika | Trendy zdraví

Hlavní strana » Kosmetika » Článek

Fascinující historie vůní

27. 2. 2017

Říká se, že jsou vůně staré jako lidstvo samo. K prvnímu objevení vůní došli ale lidé náhodou. Už před několika tisíci lety si všimli, že se při hoření jistých druhů dřeva uvolňuje příjemné aroma. Proto pojmenování parfému vzniklo z latinského „per fumum“, tedy „skrze kouř“. Lidstvo od těch prvních krůčků ušlo velký kus cesty. Vydejte se tedy na krátký exkurz historií parfémů společně s námi.

První vědomé použití vůní sloužilo především k obřadním účelům

Prvním produktem, který ale lze označit za předchůdce parfému, bylo kadidlo. V dávných rituálech měly významnou úlohu také myrha, jalovec, různé druhy cypřišů a cedr.

Starý Egypt

Ve Starém Egyptě se pro tvorbu parfémů hojně využívaly extrakty z vonných látek, které se vmíchaly do mastného či olejového základu. Egypťané byli první, kdo použil parfém pro své osobní potěšení. Výroba parfémů byla vyhrazena pouze kněžím, kteří některé směsi připravovali až ze šestnácti ingrediencí. Každý bůh a každé roční období měli v Egyptě odpovídající vůně. Vrcholu voňavého umění starého Egypta se dosáhlo za vlády Kleopatry, asi 40 let př. n. l. Oblíbená Kleopatřina vůně byla z myrhy, skořice, kardamomu, kosatce, lotosu, šafránu a majoránky. Legenda praví, že touto vůní okouzlila i Caesara!

Řecko

Největší oblibě parfémové esence dosáhly ve starém Řecku, kde se používalo enormní množství parfémů. Na každou část těla byla určena jiná vůně. Řekové používali mnoho vonných olejů – nejčastěji růžový, ale macerovaly se také lilie, kosatce, levandule, majoránka, myrta a pískavice. Zvláštní oblibě se těšily fialky, jimiž se zdobila ilůžka nevěst.

Arabové

Jeden z největších objevů Arabů pochází z 10. století a je jim vynález destilačního přístroje. Právě díky němu se zlepšila technika výroby parfémů. Rozsáhlé perské oblasti sloužili k pěstování růží na obrovských polích, tyto růže se staly zdrojem růžového oleje a Bagdád, město pohádek tisíce a jedné noci, se stal městem vůní. Bylo také objeveno velké množství voňavých rostlin a také pižmo, které se míchalo do malty připravované ke stavbě mešit a nových paláců. Celá století byla výroba parfémů uměním Arabů, toto umění bylo v Evropě už skoro zapomenuté. Až teprve křižácká vojska při návratu ze svých levantských tažení s sebou přinášela v zavazadlech nádherné voňavé směsi – dárky pro své ženy a milenky. Tím se vzbudil o parfémy nový zájem.

Evropa a středověk

V Evropě v ranním středověku nebylo pro parfémy místo. Situace se změnila ve 12. století,kdy se rozvinul obchod a vzdělanost ve velkých městech. Napomáhali také zasvěcení alchymisté a použití destilačního procesu, zavedeného Araby. Ve druhé polovině 14. století se objevily voňavky na bázi alkoholu a éterických olejů. Těmto vůním se říkalo „toaletní voda“.

Do střední Evropy se používání parfémů dostává ve 14. století. První moderní parfém vzniká v Uhersku a je vyroben na žádost královny Alžběty kolem roku 1370 z vonných olejů rozpuštěných v alkoholovém základě. Říkalo se mu „Uherská voda“ a v jeho složení figuroval rozmarýn, tymián, v pozdějších recepturách najdeme i levanduli, mátu, šalvěj, majoránku,pome­rančovou kůru nebo citron.

Francie – kolébka parfémů, jak je známe dnes

Nejdůležitější etapa evropského voňavkářství nastala v 16. století, kdy přišla z Itálie do Francie Kateřina Medicejská vdát se za budoucího francouzského krále Jindřicha II Francouzského a zavedla v Paříži parfémy jako módní novinku. Nejlepším místem, kde se daly parfémy koupit, bylo město Grasse v Provensálsku, kde hojně kvetou levandule a růžové keře. Právě tam nechala Kateřina Medicejská postavit první chemickou laboratoř na výrobu parfémů. Díky těmto obchodním aktivitám Grasse zbohatlo a svůj voňavkářský průmysl vedlo tak dobře, že se zanedlouho stalo hlavním městem parfémů na světě.

K velkému rozmachu výroby parfémů v Evropě dochází v roce 1656, kdy vzniká cech Rukavičkářů a parfumérů. I když se to na první pohled nezdá, tyto dvě věci spolu souvisejí. „Rukavice se musí navonět, aby se zamaskoval pach nedokonale zpracované kůže“, tvrdí odborníci.

Dalším revolučním krokem ve vývoji parfémů je vytvoření kolínské vody – Eau de Cologne,která je pojmenována po místě svého vzniku, tedy po německém městě Kolín nad Rýnem. Jeho tvůrcem byl však překvapivě však Ital Giovanni Maria Farina v roce 1709. Nejslavnějšíko­línská voda pak nese označení 4711. Eau de Cologne měla osvěžující recepturu (směs rozmarýnu, neroli, bergamotu a citrónu) používanou v různých koncentracích. Historicky měla široké použití, např.: do vodní lázně, jako ústní voda na cukr, či na obklady, atd.Později parfémy dostaly svůj charakteristický obal v hruškovitém tvaru lahve. V roce 1765 byla ve Francii otevřena první továrna na výrobu flakónů.

Největší obliby dosahují parfémy na dvoře francouzského krále Ludvíka XV okolo roku 1750.Zvláště jeho milenka, madame de Pompadour, si je objednává po litrech a utratí ročně za parfémy a kosmetiku půl milionu franků. Podobné to bylo i za Ludvíka XVI a jeho manželky Marie Antoinetty. Ta dokonce měla svého královského dvorního parfuméra.

V 19. století přichází další důležitá změna, byly vyrobeny první umělé vonné látky. Výrobci parfémů již nebyli odkázáni jen na přírodní ingredience. Prvním parfémem, který kombinuje výtažky z rostlin a chemické esence, byl pravděpodobně Jicky od parfuméra Aime Guerlaina z roku 1889. Na konci 19. století pracovalo ve Francii téměř 2000 lidí ve výrobě parfémů.

Parfémy 20. století

První známý novodobý parfém smíchaný z přírodních a syntetických vůní, který se prodává dodnes je L’Origan od Francoise Cotyho z roku 1905. Vyniká nádechem dubového mechu,opiové tinktury, pačuli a bergamotu. V roce 1921 Gabrielle Chanel zavedla svou vlastní značku parfému, na které s ní spolupracoval Ernest Beaux a Gabrielle ji pojmenuje parfém Chanel No.5, protože to byl pátý vzorek v řadě parfémů od Ernesta Beauxe, který perfektně vyhovoval jejím požadavkům.

V 50. letech nastala masová výroba konfekčních oděvů a tím výroba parfémů dostala příležitost pro další rozvoj. I krejčí, jako například Worth, přidávali malé flakónky parfémů zákazníkům jako pozornost, později začali parfémy ve svých závodech i prodávat. Brzy tyto krejčovské závody zjistily, že vydělají víc na parfémech, než na šatech. A tak i slavné krejčovské salóny jako Dior, Givenchy nebo Yves St. Laurent nyní kromě podnikání v oblasti vysoké módy vydělávají i nemalé prostředky na prodeji úspěšných parfémů.

Pařížské centrum vůní: Fragonardovo muzeum parfému

Po úspěchu parfumérského odvětví v jihofrancouzském Grasse na konci 19. století se o slovo později přihlásila i Paříž. V roce 1926 otevřel zde Eugène Fuchs svoji první parfumerii, kterou pojmenoval po proslulém malíři Jeanu-Honoré Fragonardovi. Pro Fuchse Fragonard symbolizoval zachovávání tradic. Jeho podnikatelský záměr se mu opravdu vydařil, jelikož značku Fragonard již zdědila třetí generace a tradice tak pokračuje nadále.

V úchvatném muzeu, které je spojené s parfumerií Fragonard, můžete odhalit tajemství různých etap vzniku parfému. Fragonardovo Musée du Parfum vás zavede do tajů výroby voňavek a jejich dějin. Odhaluje výrobní tajemství, od zrodu parfému až po jeho dokončení: suroviny, sklizeň, extrakce, destilace, formulace, zprůmyslnění, výroba flakónů a samozřejmě tvůrčí proces a povolání „očichávačů“. Uvidíte zavěšené měděné destilační přístroje a další nádoby určené k maceraci. V druhé části muzea se s výjimečnou sbírkou starých flakónů vydáte po stopách dějin parfému, od starého Egypta po 20. století.

Skladba parfémů

„Víte, ingredience, to jsou vlastně noty. Je to jako v hudbě. Příběh z not,“ – Ivana Rudićová, majitelka niche parfumerie Charming4ever – Kosmetické delikatesy v Praze. Sestavování parfémové kompozice je mnohými odborníky přirovnáváno k tvorbě hudební skladby. V parfumerii se také běžně požívají některé hudební termíny jako tón, akord, harmonie, disonance či právě kompozice.Stejně tak, jako hudebník skládá z několika tónů akord, vybírá parfumér jednotlivé vonné látky a zkouší jejich vzájemný soulad. Vonné látky se nanášejí na testovací papírky a čichem se zkouší jejich vzájemná kombinovatelnost. Poté se vybrané látky v co největším počtu různých kombinací důkladně naváží a vzniklé vonné akordy se znovu posuzují. Parfumér musí zhodnotit jednak počáteční vůni směsí, ale i změny vůní, které nastávají v souvislosti s jejich odpařováním. Jestliže je některý akord nevyrovnaný, vyřadí se a pokračuje se sestavami, které voní příjemně a vyrovnaně po celou dobu. Autorem této metodiky je významný francouzský parfumér Jean Carles.

Jednotlivé prvky každé kompozice se teoreticky dělí do tří skupin. Ty, které vytvářejí hlavní vonný akord, se odborně nazývají srdce. Převažují zde středně těkavé látky.

Druhou skupinu tvoří látky nejméně prchavé, tzv. fixátory, které zpomalují odpařování těkavějších složek směsi. Třetí skupinou je špička tvořená nejtěkavějšími a nejvýrazněji vonícími látkami.

V dobré parfémové kompozici by měly být všechny tři skupiny látek zastoupeny tak, aby nevynikala ani jedna z nich. Změny vůně vznikající při odpařování musí být co nejméně nápadné a nikdy nesmí vynikat vůně některé komponenty. Splnění tohoto požadavku je jeden z nejobtížnější úkolů, který je třeba při tvorbě parfémové kompozice řešit.


publikováno: 27. 2. 2017, v rubrice Kosmetika
Štítky: vůně

Další články v rubrice Kosmetika:

Design: Jana Pospíšilová, Kód: Karel Koliš | Prohlášení
(c) Trendy zdraví 2009+