Ženy, braňte se domácímu násilí! | Rodina | Trendy zdraví

Hlavní strana » Rodina » Článek

Ženy, braňte se domácímu násilí!

30. 4. 2020

Hlas proti násilí za spolupráce paní Jaroslavy Chaloupkové, ředitelky centra Acorus, připravil v rámci osvěty i 3 příběhy v podobě poradny, ve které představujeme 3 modelové situace. Paní Vlaďka již nezvládá napětí, které doma panuje, a bojí se o své 2 děti. Zuzanu její partner odstřihl od okolí, kontroluje ji na každém kroku a v poslední době ji bije za vše, co se mu znelíbí. A paní Andrea žije zdánlivě ve spokojeném vztahu, její muž se ale po zavření dveří mění v běsnícího cholerika.

Vlaďka N.: Manžel se změnil, napětí se stupňuje a já se obávám, že mi ublíží

Vlaďka N., 31 let: Dobrý den, mám doma velké problémy a už nevím, na koho se obrátit. Ze situací, které musím každý den řešit doma s manželem, jsem zoufalá. Ale začnu od začátku. Když jsme se s Tomášem, mým mužem, potkali, bylo to jako pohádka. Po čase jsme se sestěhovali, všechno klapalo, takže svatba byla jen dalším krokem, který jsme oba chtěli. Po svatbě, jak už to bývá, přišlo brzy miminko. Do té doby jsme společně cestovali, chodili po zábavách, doma si vzájemně pomáhali. Po narození Janičky se ale role vymezily – já se starám o domácnost a Tomáš pracuje, aby nás zajistil. Bylo to logické, vždyť jsem byla na mateřské. Postupně jsme se ale od sebe začali vzdalovat a věnovat se tomu svému. Já Janičce, manžel práci. Když Tomáš přišel domů, vždy vyžadoval perfektní servis a k tomu klid – ničím jsem ho nesměla obtěžovat. Ani domácností, ani miminkem. Přesto jsme se rozhodli pro druhé dítě, narodila se mám Deniska. A tím se situace ještě zhoršila. K absolutnímu nezájmu se přidalo i ponižování a výčitky prakticky ohledně všeho. Napětí se u nás dá pomalu krájet a hádky jsou na denním pořádku. Začínám se bát, že by mohly přerůst v něco dalšího, že mě třeba uhodí. Kvůli dětem hodně ustupuji, kdyby šlo jen o mě, dokázala bych si se situací poradit. Bojím se ale i o naše dvě děti. Co s námi bude?

Jaroslava Chaloupková: Prvním krokem k řešení celé situace je připustit si, že něco opravdu vybočuje ze standardního chování, že se v rodině něco děje. Tato fáze není jednoduchá a je mnohdy zdlouhavá, bývá velice obtížné uvědomit si, že se u blízkého člověka objevují z ničeho nic projevy násilného chování, když předtím fungoval jako spolehlivý a láskyplný partner. Vlaďko, je nutné, abyste v žádném případě nehledala vinu v sobě a neomlouvala manželovo násilné chování. Takové chování se bohužel v České republice děje často, například platforma Hlas proti násilí přináší příběhy, jako je ten váš, a snaží se situaci změnit a obětem domácího násilí pomoci. Ve chvíli, kdy se cítíte ohrožená, je důležité vyhledat odbornou pomoc, kde budete mít možnost si o všem promluvit. Tyto služby poskytují organizace bezplatně a jsou samozřejmě podle vašeho přání anonymní. Společně pak v dané organizaci můžete najít vhodné možnosti řešení, které zajistí jak vás, tak vaše děti.

Zuzana M.: Kontroluje mě na každém kroku, nesmím se vídat ani s rodinou

Zuzana M., 24 let: Když jsem Dana potkala, byla to láska na první pohled. Od začátku se o mě zajímal tak jako do té doby nikdo jiný. Chtěl o mě vědět úplně všechno – jak trávím volný čas, co dělám, kde jsem a s kým. Byli jsme spolu pořád v kontaktu, večer jsme si hodiny volali, přes den si posílali zprávy každou chvilku. Ale nejvíc času jsme trávili spolu. Když jsem si chtěla vyrazit s kamarádkou na kafe nebo kolegyní z práce jen tak na nákupy, často mě přemlouval, ať zůstaneme spolu, ať nikam nechodím. Z legrace mě nechtěl pustit. Postupně jsem se kvůli němu přestala stýkat s kamarádkami a rodinou, aniž bych si to uvědomila. Teď se to dostalo tak daleko, že mě Dan kontroluje na každém kroku. Když se někde zdržím a nedám mu vědět, nebo když zjistí, že jsem s někým mluvila bez jeho vědomí, je zle. Nejdřív za to na mě křičel, poslední měsíc mě ale kvůli drobným zpožděním nebo zazvonění telefonu uhodil. Strašně se za to stydím a nevím, jak se teď zachovat.

Jaroslava Chaloupková: Zuzano, jistě si uvědomujete, že násilí do vztahu nepatří. V každém partnerství by měly fungovat kompromisy a jeden člověk nesmí omezovat toho druhého – ať už mluvíme o koníčcích, práci nebo styku s přáteli a rodinou. V žádném případě se za to nestyďte, za násilí je vždy zodpovědný ten, kdo jej páchá, není to vaše vina. Abyste věděla, že v tom nejste sama, podívejte se na stránku Hlasprotinasili.cz, kde jsou mimo jiné příběhy žen s podobným osudem, jako je ten váš. Teď je pro vás důležité, abyste na tuto situaci nebyla sama a nebála se svěřit, ideálně odborníkům – i když je dobré mluvit se svými blízkými, jen odborníci vám pomohou situaci přesně vyhodnotit a například pomohou sestavit i tzv. bezpečností plán. Vaše bezpečí je nyní na prvním místě, obraťte se proto prosím na některé z odborných bezpečnostních linek nebo vyhledejte pomoc v blízkém centru.

Andrea F.: Navenek jsme spokojená rodina, manžel se mění po zavření dveří

Andrea F., 43 let: S Honzou, mým mužem, jsem už 25 let, od svých 18. Hned po dovršení plnoletosti jsme měli svatbu, věděla jsem, že je to ta pravá, osudová láska. Náš vztah byl klidný, i když manžel nikdy nešel daleko pro ostřejší slovo. Ale jen doma. Před ostatními – rodinou, kolegy, přáteli – to byl vždy milující partner, kterého mi kdejaká holka z našeho malého městečka záviděla. Když jsem si postěžovala u kamarádek, vysmáli se mi, že můžu být ráda, že je vidět, jak si mě Honza hýčká a na rukou nosí. Před všemi to byl hrdina a když se nám narodily vymodlené děti, o které jsme se pokoušeli dlouhé roky, stal se z něj i dokonalý táta. Bral naše dva kluky vždycky na výlety, jezdili po bazénech, na kolo, lyže. A já se starala o domácnost. Na oko to byla vždy idylka. Jakmile se ale zavřely dveře našeho domečku, manžel se měnil. Nikdy mě ani děti neuhodil, ale žít s ním je peklo, které se stále stupňuje. Kvůli každé prkotině křičí, sprostě mi nadává, rozbíjí a shazuje věci z polic po celém bytě, které musím hned uklízet, jinak se rozčílí ještě víc. Děti jsou už v pubertě a vnímají, co se děje, raději je proto zamykám v pokojíku, když řádí. Bojím se, aby se do toho nepřipletly.

Jaroslava Chaloupková: Domácí násilí je opředené řadou mýtu a patří mezi ně i ten, že je důležité za každou cenu udržet rodinu pohromadě, nebo také to, že žena musí něco vydržet a to, co se děje za zavřenými dveřmi je jen věcí partnerů, nikoho jiného. Bohužel je toto tvrzení u nás rozšířené – a to nejen na vesnicích, ale i ve velkých městech. Vím, že překonat strach a stud je pro vás v tuto chvíli velice těžké, ale právě děti mohou být velkou motivací celou situaci řešit. Děti jsou totiž vždy považovány za oběti domácího násilí. Je u nich veliké riziko přenosu vzorců chování, nerozumí tomu, co se děje, mohou tento vzor přejímat nebo se ze všeho sami vinit, což může vést k psychickým problémům – ať už v dětství, nebo v budoucnosti. Děti pro správný duševní vývoj jednoznačně potřebují klidné a stabilní zázemí, které jim aktuální situace podle vašeho popisu neumožňuje. Nebojte se proto vyhledat odbornou pomoc, ta jediná může být ku prospěchu celé věci. Možností je několik. Můžete se svěřit například na krizové lince – pracovníci vám mohou pomoci porozumět tomu, co se děje, a nastínit možná řešení. Existují také specializované pobytové služby pro ženy, které domácí násilí zažívají. Pokud hledáte odvahu s oslovením krizového centra, podívejte se na webové stránky www.hlasproti­nasili.cz, které vám pomohou uvědomit si, že v této situaci nejste sama a sama na ni být nemusíte.   O Hlasu proti násilí

Poradna byla vypracována ve spolupráci s koalicí Hlas proti násilí. Ta vznikla na podzim 2019 spoluprací organizací, které se dlouhodobě věnují lidským právům, násilí na ženách a domácímu násilí. Naším cílem je dosáhnout proměny aktuálního stavu v oblasti násilí a domácího násilí v ČR, informovat o tématu a podpořit oběti i odborníky, kteří v této nelehké oblasti pracují. Chceme dát hlas těm, kteří násilí zažili – dětem, mužům, ženám. Společně apelujeme na přijetí Úmluvy pro prevenci a potírání násilí na ženách a domácího násilí v ČR.

www.hlasproti­nasili.cz


publikováno: 30. 4. 2020, v rubrice Rodina
Štítky: manželství, násilí

Další články v rubrice Rodina:

Design: Jana Pospíšilová, Kód: Karel Koliš | Prohlášení
(c) Trendy zdraví 2009+