Riziko HIV nepomíjí, pozor i na další sexuálně přenosné infekce | Medicína | Trendy zdraví

Hlavní strana » Medicína » Článek

Riziko HIV nepomíjí, pozor i na další sexuálně přenosné infekce

1. 12. 2021

Podle odhadů Světové zdravotnické organizace (WHO) se jen v roce 2020 nakazilo virem HIV přibližně 1,5 milionů osob. Celkový počet HIV pozitivních osob pak WHO odhaduje na necelých 38 milionů. Přestože moderní medicína nabízí v léčbě HIV mnohá účinná řešení a pacienti mohou při včasné detekci viru prožít dlouhý a kvalitní život, počet úmrtí v souvislosti s HIV přesáhl v roce 2020 celosvětově opět hranici 650 tisíc. Proto si i letos připomínáme význam prevence tohoto sexuálně přenosného onemocnění a zdravotní rizika s ním spojená.

HIV onemocněním homosexuálů? Omyl

Počet HIV pozitivních pacientů v Česku i nadále roste. Celkový počet nakažených lidí letos překročil 4000 případů (pozn. kumulativní počet HIV diagnostikovaných pacientů zaznamenaných za období sledování od roku 1985). Od ledna do září bylo nově diagnostikováno dalších 182 pacientů a lze tedy očekávat, že během poslední čtvrtiny tohoto roku celkový počet opět přesáhne hranici 200.3 Za nejrizikovější skupinu jsou považováni muži mající sex s muži (MSM), kteří tvoří více než polovinu (56 %) nakažených.4 Virus HIV se však nevyhýbá ani heterosexuálům. Zvyšující se riziko ilustruje například model Národní referenční laboratoře Státního zdravotního ústavu, podle kterého je v Česku 500 až 600 lidí, kteří o své nákaze nevědí, přibližně 320 z nich je pak dle odhadů heterosexuální orientace. Větší šíření nákazy bylo zaznamenáno také mezi cizinci žijícími na našem území. Podíl HIV pozitivních je mezi nimi násobně vyšší než podíl HIV pozitivních Čechů, a proto představují skupinu s výrazným rizikem.5 Odborníci proto poukazují na důležitost znalosti svého HIV statusu pro snížení případného rizika přenosu infekce na další osoby.

Rizikem není jen HIV

Aktivní sexuální život není spojen pouze s rizikem přenosu infekce HIV. Mezi další nebezpečné sexuálně přenosné infekce řadíme též chlamydiové infekce, syfilis, nebo život ohrožující virovou hepatitidu (laicky známou jako žloutenka). Dle dat WHO v roce 2019 zemřelo celosvětově v důsledku virové hepatitidy 1,1 mil. osob, z čehož 96 % případů bylo zapříčiněno žloutenkou typu B (800 tis. osob) a C.2 Žloutenka typu B je závažná infekce jater způsobená virem hepatitidy typu B, který se šíří stykem s krví nebo jinými tělními tekutinami nakažené osoby, spermatem a poševním sekretem. Možným způsobem přenosu je proto zejména u mužů majících sex s muži rizikový sexuální styk. Virus hepatitidy typu B (HBV) je navíc až 100× nakažlivější než virus HIV. Dle dostupných dat pak počet chronických nosičů tohoto viru v populaci stoupl mezi lety 2015 a 2019 z 257 mil. na 296 mil. osob.2, 6 Chronicky nemocní jsou ohroženi rozvojem jaterní cirhózy a karcinomu jater, a protože o svém onemocnění často nevědí, mohou být zdrojem nákazy pro své okolí. WHO uvádí, že pouhých 10 % osob s chronickou infekcí HBV je diagnostikováno.

Kromě přenosu žloutenky typu B a C je u skupiny MSM popsáno také zvýšené riziko sexuálního přenosu hepatitidy typu A. Žloutenka typu A je akutní infekce jater obecně známá jako nemoc špinavých rukou. Virus hepatitidy typu A se šíří tzv. fekálně-orální cestou. Z organismu je vyloučen stolicí a dál může být přenesen buď infikovanýma rukama, nebo například kontaminovanými potravinami. Avšak u mužů majících sex s muži je riziko nákazy připisováno charakteristickým sexuálním praktikám. Podle odhadů WHO se na celém světě každoročně vyskytne více než 100 milionů případů infekce hepatitidy typu A7, přičemž Evropské středisko pro prevenci a kontrolu nemocí (ECDC) při poslední větší epidemii na území EU/EEA v letech 2016–2018 poukázalo na zvýšenou míru přenosu právě ve skupině MSM.8

Nakazit se je snadné a následky mohou být závažné

To platí pro všechny zmíněné infekce, avšak mezi HIV a virovou hepatitidou je jeden důležitý rozdíl. Žloutence typu A a B lze již dnes předejít očkováním. V České republice bylo v roce 2001 zahájeno plošné očkování proti HBV u kojenců spolu s „catch-up“ vakcinací neočkovaných ve 12 letech. Osoby narozené po roce 1989 očkování proti žloutence typu B tedy pravděpodobně absolvovaly již v dětském věku. Naproti tomu ročníky 1989 a starší nemusí být dosud očkovány ani proti HBV, ani proti HAV. S ohledem na různé možné cesty přenosu žloutenky typu A a B, nejen rizikový sexuální styk, by toto očkování mělo patřit do základní preventivní výbavy každého jedince. U osob s infekcí HIV je pak potřeba tohoto očkování zdůrazňována odbornou společností, a to zejména s ohledem na zvýšené riziko přechodu hepatitidy B do chronicity.9 Mezi dostupné vakcíny patří například kombinovaná vakcína Twinrix Adult proti hepatitidě typu A a hepatitidě typu B a vakcína Havrix proti hepatitidě typu A.


publikováno: 1. 12. 2021, v rubrice Medicína
Štítky: hepatitida, HIV, sex

Další články v rubrice Medicína:

Design: Jana Pospíšilová, Kód: Karel Koliš | Prohlášení
(c) Trendy zdraví 2009+